LAMPASCIONI – záhadná specialita

Věřte tomu, že to, co Vám tu zde představuji, neznají ani mnozí Italové! Co jsou to Lampascioni (italská výslovnost: lampašóny) Vám prozradím v tomto článku. Zkuste se v Itálii někdy zeptat, zda je znají. Pokud se na ně zeptáte na jihu Itálie, zejména v regionech Apulie (Basilicata a možná i Kalábrie a Sicílie), jistě Vám odpoví kladně. Zde lampascioni rostou i spontánně a jsou velmi populární. Rodiny z nich stále připravují oblíbené pokrmy podle vlastních receptů, podávají je na hostinách, ale lze se s nimi setkat i v restauracích s místně typickou kuchyní.

Osobně jsem o nich nejprve četla. Dozvěděla jsem se o jejich jednoznačných přínosech pro zdraví, mezi které se řadí očistné a protirakovinné účinky. Lampascioni totiž obsahují velké množství flavonoidů. Pozitivně také působí na horní cesty dýchací a trávicí ústrojí (střeva). Pyšní se vysokým obsahem minerálních prvků, např. draslíku, vápníku, fosforu, železa, mědi, manganu, hořčíku apod. Nelze opomenout jejich velmi nízký kalorický obsah. Když se mi pak lampascioni dostali do rukou, nemohla jsem je nekoupit a neochutnat!

Ale co se tedy pod pojmem lampascioni skrývá? Jsou to cibulky (bulvy) jedné z květin – modřence chocholatého (lat. Leopoldia comosa). Rostlina příbuzná s modrou květinou modřence známé z české přírody. Specifikem je, že po vysazení rostliny je třeba na první lampascioni čekat 5 let. Je také nutné se za cibulkou dostat do větší hloubky v zemi. Po očištění a odstranění slupky (podobné té z cibule) se dále upravují na mnohé způsoby, například se vaří, a poté dochutí olivovým olejem, citrónovou šťávou, solí a pepřem, smaží se v těstíčku, přidávají do vaječné omelety, podávají se s masem, v salátu (vařené, podávají se nastudeno) či dokonce pečou v horkém popelu. Poslední uvedený je ten původní způsob přípravy, kdy se tak alespoň využilo planoucího ohně.

Lampascioni se řadí do čeledi liliovitých, tedy do stejné jako česnek. To ale ze senzorického hlediska nic nenapoví, protože lampascioni rozhodně nemají tak výraznou vůni ani chuť jako česnek. Chuťově se lampascioni podobají spíše cibulkám a vynikají jemnou chutí. Někdy se uvádí, že mají nahořklou chuť, ale to jsem nezaznamenala, jelikož ty, které jsem ochutnala byly naložené v oleji, octu a okořeněné petrželkou, feferonkou a česnekem. V této podobě, ve které jsem je poznala, že mohu zcela doporučit všem, kteří chtějí zpestřit svou stravu a doplnit jimi saláty, podávat je jako předkrm či jako velmi zdravou přílohu k masu. Pokud je seženete nakládané v oleji s přídavkem octa nebo v samotném octu, očekávejte příjemně nakyslou chuť. Jinak pokud je mezi čtenáři tohoto článku někdo, kdo lampascioni ochutnal v jiné podobě, budu velmi ráda, pokud zde napíšete komentář a svou zkušenost s nimi popíšete 🙂

You need to Login or Register to bookmark/favorite this content.

Jiřina Atanasi Ječná